Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letní výlet po šutrech

1. 7. 2016

Tuto výpravu jsme s Tomášem plánovali docela dlouho. Prvně jsme chtěli vyrazit začátkem května, ale několikrát jsme to odložili. Nakonec jsme vyrazili až v pátek 24. června. Jeli jsme každý na své motorce, z čehož jsem měl docela strach, protože můj stroj vůbec není dělanej na dlouhý cestování. První den ráno jsme se sešli nedaleko Netolic u silnice z Č.Budějovic na Písek. Trochu jsme probrali plán našich čtyř dnů expedice a jeli jsme do Vrančic u Příbrami. Na silnici byl šílenej provoz a já vůl na dálnici z Písku odbočil na Plzeň. Musel jsem se zase vrátit do Písku a až tam to otočit zpět. To nás docela zdrželo. Možná to bylo ale dobře, jelikož hned mezi tím co na mě Tomáš začal čekat, se stala nepěkná bouračka. Tak jsme si říkali, že to byl asi osud... Za nedlouho jsme přijeli do Vrančic na haldu dolu Alexandr, kterou jsme bez problému našli. Zde jsme našli několik obyčejných sfaleritů, sideritů, galenitů a celkem zajímavý chalkozín se známkami stříbra. Jinak nic moc, tato halda už na pěkný nálezy není moc plodná. Koukli jsme i na středověké haldy nahoře. Odtud si každý odvezl několik goethitů a chryzokol. Začínalo být příšerný vedro, tak jsme radši odtud vyrazili pokračovat v cestě. Další v plánu byly wavelity z Třenice. V pohodě jsme do Třenice dojeli a šli hned hledat naleziště. Ač jsme měli v mapách uloženou pozici lokality, přesto jsme zde chvíli bloudili, než jsme místo našli. Zde jsme čekali, že si každý najde hezkých vzorků plno. Bohužel opak byl pravdou a najít slušnější vzorek nebyla sranda. Nicméně jsme si zde každý něco našel a tak jsme vyjeli na poslední lokalitu dne, což byl vrch Mílina u Olešné. To je opět známý naleziště wavelitů a jiných fosfátů. Odtud jsme čekali lepší vzorky než z Třenice, ale zase jsme se zmýlili. Lokalita je už dost ve špatným stavu a najít něco lepšího je docela problém. Tomáš rozbíjel malou skalku a já jsem jen paběrkoval. Nakonec jsme něco málo našli, jen jsme byli zklamaný, že se neukázal nějakej hezkej vzorek variscitu. Už pomalu začlo zapadat slunce a my jeli do Holoubkova, kde na nás čekal kamarád sběratel Petr Šístek. Petr zde má chatu a nabídl nám ubytování. Než jsme zalehli na verandě, pokecali jsme o šutrech a houbaření. Ráno jsme chtěli do lomu v Těškově, kterej byl kousek. Bohužel jsme nevěděli jestli se v sobotu v lomu ještě dělá, tak jsme vyjeli do Horního Slavkova na Hubrův peň. Cesta to byla celkem dlouhá, utekla ale rychle. Od Hubra čekal dobrej výsledek hlavně Tomáš, kterej se tam těšil. Při příchodu do propadliny, nám bylo hned jasný, že v tak hrozným pařáku jakej zrovna byl, bude dole jak v pekle. Prvně jsme hledali v horních pasážích, kde se našli asi nejlepší vzorky. Já jsem našel fluorit s topazy, dále dva vzorky s topazem a cinvalditem. Jeden jsem věnoval Tomášovi, kterej mi zase dal pěknej vzorek většího arzenopyritu. Po přesunutí dolů to už byla slabota. Nikdo z nás nenašel ani jeden pěknej kasiterit, nebo něco zajímavýho. Pořád se kolem nás honila bouřka a asi po čtyřech hodinách jsme hledání ukončili. Odtud jsme museli zpátky do Holoubkova, protože jsme tam měli věci. Cestou jsme se ale zastavili v plánovaným těškovským lomu. Zde jsme měli informace o parádním novým odstřelu, kterej by měl být plnej zajímavých fosfátů a křemenů. Ze začátku hledáni to ale nevypadalo moc zajímavě. Tomáš našel pěkný vzorky cinabaritu, po fosfátech ale ani vidu. Chvíli nám trvalo než jsme se zde rozkoukali. Nakonec jsme pár zajímavých kousků našli. Já šel ale hlavně po křemenech. Tomáš zde bohužel zapomněl pěknej vzorek kakoxenu. Z lomu jsme chvátali k Petrovi na chatu pro věci. Rychle jsme se rozloučili, protože bylo už docela pozdě a mi chtěli ještě ten den dojet do Stříbra, kde by jsme si našli nějaký kemp na noc. Cesta po dálnici před Plzní byla velmi magická. Před námi bylo úplně červený nebe a všude kolem města byli vidět černý sloupce deště, který byli plný blesků. Takový pohled a pocit jen tak nezapomenu. Vypadalo to, že se nám bouřka zcela vyhne. Bohužel to jen tak vypadalo a mi za chvíli vjeli do totální průtrže mračen. Přes přilbu nebylo vůbec nic vidět. Tomáš naštěstí zastavil pod nejbližším mostem, kde jsme se ale stejně vůbec neschovali, protože foukal strašnej vítr s lijákem. Pršelo až tak, že i všechny auta radši zastavily. Pod mostem jsme čekali minimálně dvě hodiny, déšť ale vůbec nepolevoval. Nakonec jsme se rozhodli jet kousek v protisměru k nejbližší odbočce z dálnice a schovat se na benzínce, kterou jsme si našli v mapě. To ale nebylo vůbec snadný, jelikož ve tmě za silnýho deště nebylo vůbec vidět na cestu. Benzínku jsme na poprvý minuli. Jel jsem za Tomášem, kterej najednou prudce zabrzdil a mě při brždění uklouzlo přední kolo. Docela hezky jsem se vysekal, naštěstí se mi až na pár odřenin a modřin nic nestalo. I tak jsem rád že jel Tomáš první, protože kdybych jel první já, tak už jsme možná oba mrtvý. Po naleznutí benzínky jsme čekali do dvou hodin večer, než přestalo pršet. Hned jsme vyrazili do Stříbra, kde jsme počkali na náměstí než začne svítat. Pak jsme jeli na haldu u Sytna, kde jsem se vyspal asi dvě hodiny, než jsem začal hledat kameny. Tomáš nespal vůbec a hned šel kopat. Z týhle lokality jsem byl asi nejvíc zklamanej. Čekal jsem, že si najdu aspoň jednu hezkou drůzu křemene ale žádnou jsem nenašel. Až na pár galenitů a sfaleritů to byla dost bída. Naštěstí to Tomáš zachránil, protože našel velkej balvan galenitu, kterej mohl vážit okolo deseti kilo. Kámen byl moc velikej a ne moc hezkej, tak ho Tomáš naformátoval na menší kusy, který už vypadaly parádně. Ve vzorkách byly i pěkný krystalky barytu, o který se Tomáš rozdělil. Odtud jsme jeli k vodní nádrži Hracholusky, kde jsme si vyhlídli kemp. Chtěli jsme si pronajmout chatku. Žádná ale bohužel nebyla k dispozici, tak jsme si zde postavili stan. Po náročným dni jsme se pak vykoupali v nádrži, což opravdu bodlo. Večer jsme si konečně zašli na pivo a na pizzu. V kempu jsem spal pod širákem a Tomáš ve stanu, jelikož má stan stejně jen pro jednoho. Poslední den jsme měli v plánu jen Vlčí horu u Černošic. Cestou tam jsme se ale ještě zastavili na poli s pyromorfity u Stříbra. K našemu překvapení se zde dalo hledat i v létě. Vzorků jsme našli plno, bohužel kvalitou moc nezářili. Jen jeden vzorek se mi docela povedl, Tomáš zase našel zajímavou drůzu křemene, kterou mi pak stejně dal a jeli jsme do Černošic. Na naleziště jsme se dostali docela rychle a hned se dali do hledání. Byla to vcelku velice odpočinková lokalita, kde o nálezy nebyla nouze. Každý si našel pěkný krystaly amfibolu a augitu, některý i s červeným olivínem. Odtud jsme se vrátili do kempu pro věci a vyrazili domů. Už jsem se těšil až přijedu domů, Cestou jsme si ještě udělali krátkou zastávku v Kasejovicích, kde jsme pátrali po zlatinkách v křemenech a jiných vzácných minerálech. Nic jsme zde nenašli a jeli jsme domů. Byl to opravdu skvělej výlet, na kterej budu moc rád vzpomínat. Navštívil jsem pro mě nový lokality a pěkných vzorků jsem si domů přivezl dost. Velkej dík patří mojí motorce, že to všechno zvládla smiley

Fotky části nálezů z výpravy zde:

http://www.mineraly-petra-trebina.estranky.cz/fotoalbum/ke-clankum/letni-vylet-po-sutrech/

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA